ráno na parapetu

Je ráno a na náš okenní parapet se posadil kos.
A zpívá.
Ještě se nerozednělo a na světě je temno :-), ale on si jen tak prozpěvuje a vůbec mu nevadí, že to je snad přímo u mé hlavy. A že když on si zpívá, já nespím. Neboť to nejde.
Už včera jsem mu říkala, at raději drží zobák,
ale jemu jsou mé sny asi zcela lhostejné, a můj spánek taktéž. A okenní parapet u naší ložnice si prostě vybral, a říct si nedá.
A tak - je ráno,
kos si zpívá na okenním parapetu,
počítač si tiše vrní
a tak kvůli okolnostem a kvůli tomu jeho zpěvu
si zpívám také píseň o úsměvu :-)))