Dění

Pořád se něco děje. A ne vždy příjemného. Ale i v tom nepříjemném dění bývá občas "slunečno".

Třeba - jedno z mých dětí (dcera) je na Islandu.

A v minulých dnech byla na výletě zrovna u té sopky, která den na to vybuchla a rozsévá teď nad Evropou sopečný prach.

Nafotila tam vodopády a krajinu, která dnes již neexistuje.

A v telefonu, kdy slyším kolem ní projíždět islandská auta a vrzající autobus, do kterého nastupuje, líčí nejčerstvější zážitek z práce.

Malé islandské děti si tam ve školce hrají na vesmírný koráb, který je bude v případě nebezpečí evakuovat. A kreslí si sopku...

Dcera se smála,

ale mi projel mráz po zádech.

"Jsme tady jak na načasované bombě", slyším její hlas. "Tak se měj!"

Jo, mám se...