7. 4. 2010

od - pouštět, o-pouštět

Je tak někdy těžké - od - pouštět, o -pouštět, prostě žít.
Nevím jak Vám osobně, ale mně to někdy dává docela zabrat. Když se zamyslím....
raději nemyslet a zapomínat na to zlé, co kdy bylo.
A připustit, že i na to zlé mají ti druzí právo. I když možná někdy nerozumíme.
Hmm, a já nerozumím často.
A tak se někdy - možná hloupě - spoléhám, že se to nějak samo za mne vyřeší.
Že prostě můj mozek bude jednou tak "naplněn", že už bude automaticky o-pouštět myšlenky a tím i od-pouštět zlé zlému a nepochopené nepochopitelnému.
Ale raději ne - mít naplněný mozek a opouštět sama sebe znamená nebýt tak sám sebou. A to je možná stejné jako být člověkem s unaveným srdcem, tedy vládcem podsvětí, tedy mrtvým zaživa.
A tak zůstává asi platná ta má první věta - je tak někdy těžké od-pouštět, o-pouštět, prostě žít...
Otázky č. 23: Práce smutku a práce vzpomínek. Nebo zlo růstu. Jak souvisí tato Freudova a Teilhard de Chardinova teze s o-pouštěním a s od-pouštěním?
Je to docela těžká otázka k přemýšlení. Máte rádi těžké otázky? :-) Nelezou Vám už - s prominutím - na nervy?

Žádné komentáře: