facka

Každá facka prý letí světem, dokud nedopadne na tvář, která jí odpustí.

To prý jsou slova F. Kafky, která někde někdy napsal.

Nastavit zlu tvář, a odpustit. Prý jediná možnost, jak se dá zlo zastavit.

Odpustit zlu? Opravdu je to míněno tak, že odpustíme zlu, i přesto, že je zlé?

Ale zlo není zlé, je pouhým nedostatkem dobrého. A nedostatku dobra se odpustit dá.

Ale odpuštění je pro člověka často nepochopitelné. A mnohdy říkáme - odpustit ano, to jde, ale nejde zapomenout.

Jenže láska chce obojí. Odpuštění i zapomenutí. Protože odpustíme jedině tehdy, když zlu jeho zlo zapomeneme. Zapomeneme, že bylo.

Je to nelidský požadavek - a proto říkáme, že od-pouštění je božská vlastnost.

V tom pravém smyslu slova.

Ne zcela tomu rozumím, ale rozumím tomu, že to tak je...

Otázky č. 21: Proč je logika srdce spojena s dětským chápáním a vnímáním světa? A co tato logika srdce v souvislosti s dětmi znamená?

Rozumíte v této souvislosti s odpouštěním a s logikou srdce také starozákonnímu výroku - tam, kde jsou tvé poklady, je také tvé srdce?