Anima mundi je něco jako "duše světa."
Ano, já vím, někteří z Vás mi píšou, že se diví, o čem všem se dá přemýšlet a vlastně proč.
A duše světa asi bude ten zvláštní případ, kdy se nejde divit, že se divíte :-)
Nebojte se, nepřemýšlím o duši světa - kdo ví, jestli dnešní svět nějakou duši má.
Ale je mi tak nějak dobře na světě, i přes všechny starosti není smutno a tesklivo, ale "šťastno", a to pak mám pocit, že nějaká ta duše světa je přece jen nějakým způsobem všude kolem nás.
A vidíme ji v jarních kvítkách na zahradě, v oblacích, v pučících stromech, v teplém sluníčku (i když pravda, dneska byla zima nevídaná).
A možná i ten náš Pepan skutečně štěká na svůj odraz ve skle, ne na knížky, a možná tam někde cítí tu duši světa a vítá ji mezi nás
kdo ví.
A možná je duše světa ukrytá v každém z nás
a poznáváme ji v pohledu, v úsměvu, v dobré náladě
a její radost se přenáší na ostatní
a o tom to asi je....
Otázky č. 18: Je možné podle Maslowova domečku nějakým způsobem charakterizovat domov? A co se vám samotným vybaví pod tímto slovem? Hmm, a co myslíte, mohli bychom pořeneseně hovořit ne o duši světa, ale o duši rodiny? Má každá rodina, nebo může mít, "svou duši?"
Žádné komentáře:
Okomentovat