Mám, dám

Ach jo. Chtěla bych být bohatá. Abych mohla rozdávat.
K tomuto závěru jsem přišla po té, co asi 3 roky prosím o peníze na záchranu kulturní památky, kostela.
Ten kostel dnes stojí, dá se říci, na periferii Ostravy. V opuštěném místě, téměř sám.
Nevím, jestli to je normální, ale mám tu stavbu ráda. Jsem zamilovaná do architektonické stavby. Možná to je drobet úchylné :-), že jo. Ale mnohému mne naučila. Už jen tím, že je.
To místo a jeho okolí bylo kdysi plné života, dětí, mladých lidí. Vedle poblíž stály hned dvě základní školy. K tomu papírnictví a hračkářství, zelenina, obuv, poblíž i kino, knihovna, knihkupectví, textil. Dnes tam není nic. Jen ten kostel, postavený podle skici H. von Ferstela a M. Schwedy, významných vídeňských architektů konce 19. století.
Jeho smutná věž, svědek dávných časů, je vidět z dálnice i z ulice Bohumínské, po které denně jezdím. Denně kolem něj projíždím. A dávné časy se mi oživují ve vzpomínkách, stejně jako milovaní lidé, kteří zde byli, a už nejsou.
Kdybych měla hodně peněz a nemusela se o ně prosit, vybudovala bych tady v okolí celý živý areál pro potřebné. A ty, co by zbyly, bych dala těm, kdo by chtěl. Potřebujete peníze? Mám, dám.
Dobrá myšlenka, že jo. Otázka je, jak k nim přijít....