Někdy

Někdy nás lidi okolo nás pěkně vyvedou z míry. Vyhodí z kontextu.
Někdy se tak nějak z kontextu "vyhodíme" sami. A obviňujeme přitom druhé.
A někdy nás z kontextu "vyhodí" sám kontext.
Seděla jsem včera do noci u počítače a na stole vedle něj spala naše britská kočka Lily.
Mohlo být krátce po půlnoci, když najednou chytla balanc - vyhodila se z kontextu - a padala ze stolu za ten počítač.
Vykuleně na mne hleděla, co to jako dělám, když se ještě ze všech posledních sil držela pacičkama za okraj stolu, s pohledem upřeným na mne, než spadla docela.
Vyletěla zpoza počítače a vyčítavě, naštvaně mňoukala a dávala mi jasně najevo, že vinna za její pád jsem jen a pouze já.
Snažila jsem se ji vzít do náruče a dát zpět, ale uraženě hupsla na klavír a už si mě nevšímala.
U té kočky mi to zase až tak nevadí, že mě obviňuje za to, zač nemůžu.
Ale někdy to je tak v životě i mezi lidmi.
A tohle mě občas "vyhodí" z kontextu. Že kočce snáz vysvětlíte,
co lidem někdy ne.