Naplno a bezčasově

Někdy máme pocit, že žijeme naplno, a ono nic.
Byla jsem někdy v půlce dubna jako lektorka kursu někde na chatě Troják, v krásném prostředí hostýnských vrchů (?). V tomto týdnu jsem tam byla opět. Mezi dubnem a říjnem uplynula dlouhá doba, vlastně ještě kus jara a celé léto. Co vše se od té chvíle stalo a přihodilo.... Ale já měla pocit, jako kdybych tam byla včera. Jako kdyby včera byl ten duben, kdy jsme byli jako by na počátku toho, co teprve bude.
Zarazilo mě to. Protože nemám pocit, že by mi život proklouzával mezi prsty. A stačí vrátit se na jedno místo, a ano - proklouzává.
Čas prý není. že žijeme v čase je jen naše domněnka, pomocí které si pomáháme orientovat se v něm. Přiznám se, že nikdy jsem toto zase až tak nechápala.
Dnes je venku chladno a mrazivo. A prý na obzoru Vánoce.
Bezčasově....