Co to vlastně znamená, obětovat?
Nikdy jsem neviděla obětování např. zvířat. A ani bych to vidět nechtěla.
Starozákonní kněží kladli ruce na hlavu obětovaným zvířatům ve smyslu ztotožnění se. Obětované zvíře ve své podstatě "nahrazovalo" člověka.
Nejen v indickém pojetí lásky, ale také v křesťanském i v řeckém hovoříme o lásce jako o oběti.
Pokud někoho miluji, tak se obětuji?
Ale pokud miluji, není oběť obětí, protože jsem pro druhého jen tím, že jsem...
Žiju, dýchám, pracuji, snažím se ne proto, že bych se obětovala, ale protože to chci. A slovo oběť mi připadá jako něco, co jde proti naší vůli. Ale láska je svobodná, dobrovolná
obětující se v neobětování
není-liž tak?
Otázka třináctá zamýšlející se: Čím se liší řecká agapé od indického chtění dobra jen pro toho druhého?
Otázka třináctá, někdy zavádějící: Co je logika srdce?
Otázka třináctá střípečková: A co na to Empedokles?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Jsem dost malý člověk na nějaké úvahy. Ale zkusím se o jednu z nich s vámi podělit. Sama v sobě jsem docela nedávno uvažovala nad tím naším lidským člověčenstvím. Myslím, že oběť je proti lidské přirozenosti.
Oběť, je spojena s láskou, podle různých pojetí.
Ale kde se vzal člověk a jaká je jeho přirozenost?
Často uvažuju nad touto otázkou. Můj pohled je ovlivněn křesťanstvím. Někde někdy jsem zaslechla, že Bůh se chtěl o svou lásku podělit a proto stvořil člověka. Chtěl mít tady bytosti, které bude naplňovat láskou... A také,... člověka stvořil jako svůj obraz.
Prvotní myšlenka Boha je podělit se o lásku. Naplňovat láskou.
Lidská přirozenost je tedy: Být milován. Člověk nejen touží po lásce, ale potřebuje lásku.
a pak...Člověka stvořil, jako svůj obraz. Být obrazem- To je poslání člověka- Být jako On. Milovat jako On. Snažit se o to. Je to úkol. Milovat a naplňovat láskou.
Ale protože ten provotní úmysl byl stvořit člověka k tomu, aby byl milován, je přirozené, že my lidé máme raději sebe. Toužíme být milováni, naplňováni láskou, přijímáni...A ono je to správné. Pokud člověk bude cítit, že je milován, přijímán, naplňován, pak bude také dobře plnit ten úkol "Být obrazem"- té Lásky.
Oběť.. Proto ji tak chápu..:
Když někoho miluji,(nemyslím zamilovanost, to je pomatenost mysli), tak pravdou je, že více miluji sebe. Když pro někoho chci něco udělat, přece více miluji sebe. To jen to poslání, které mi Láska vložila do srdce, abych byla Jeho obraz mě povolává k úkonům lásky- tedy k oběti. V úkonech lásky musím překročit sama sebe tou obětí- a snažit se lásku předávat. Protože chci být obrazem lásky. A vždycky to nejde. člověk je slabý tvor a proto ta oběť.
Když člověk nemá zkušenost s tím, že je milován, je těžké lásku předávat. Ale když potká lásku, je jí naplněn, pak jí může být i tak přeplněn,přeplněn, přeplněn, že se z jeho srdce sama rozlévá. To pak není oběť, to totiž ne moje láska se leje ze srdce, ale ta přijatá. Ta co prve naplnila.
To jsem teda přepískla.
Dobrou noc.
Okomentovat