Moje maminka tomu říkávala "pokluzat". Vždy, když se ráno probudila, první její práce byla "pokludit."
V dospělosti, tedy v té mé, jsem na to slovo na dlouhou dobu zapomněla. Protože nejen, že už není maminka, ale nebylo proč tuto činnost dělat. Nebylo komu "pokludit."
Co to slovo vlastně znamená?
Pokludit znamená dát potravu zvířatům. V době mého dětství to znamenalo dát seno ovečkám, zrní slepicím, mléko kočkám, maso psům...
Vrátilo se to. Možná se nám v životě vše oklikou vrací, kdo ví. Ale faktem je, že dnes "pokluzam" snad ještě víc, než moje maminka kdysi dávno.
Jak vypadá mé ráno?
Musím vypustit psy, pak jim dát nažrat, to zároveň i kočkám (venku i doma), a pak jdu dát seno našim koním a vodu a někdy i granule, a zrní našim ptákům, a vodičku...
A.... ale, až dnes jsem přišla na to, co to divné maminčino slovo znamená. Když mi ujely nohy na bahně a společně s náručí sena jsem šla k zemi (do toho bahna), tak mi to došlo. Pokluzat znamená sloužit.
A tak sloužím těm kolem nás... někdy i zabahněná, ale šťastná.
A oni zase slouží mně
a je to vyrovnané.
Otázka sedmá "pokluzující": Sloužíme svými životy také ostatním lidem? A pokud ano, proč?
Otázka sedmá poněkud zabahněná: Můžeme být i v blátě životně zdatní? A co to vlastně znamená?
Otázka sedmá milá: Máte ze svého dětství obdobná slova, kterým jste porozuměli až v dospělosti?I bez zabahněného pádu?
Otázka sedmá jen tak navíc vtipná: Souvisí naše poklízení a bahno s Aristotelem? Nebo s Komenským? Pokud ano, jak? :-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat