Zdál se mi sen.
Což o to, sny se mi zdají poměrně často a některé si i pamatuji. Tento byl však navíc hodně výjimečný.
Plavala jsem v moři a nějakým podivným placatým štítem jsem rozrážela vlny. Ale věděla jsem, že nedoplavu, nikde totiž nebyla vidět pevnina. Jen moře a slunce vysoko nad hlavou.
Ale pak se najednou odněkud objevila dcera a s ní i vidina pevniny, a dokonce s chodníkem, vedoucím kolem břehu.
A já věděla, že doplavu.
A vysoko na obloze létaly stříbrné rybičky.
Byl to krásný sen.
13. 11. 2012
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Dobry podvečer,
krásný sen, pokud Vás v něm ještě provázelo Vaše dítě, pak je to o to krásnější :) Krásné snění ...
Moje 2 roky a pět měsíců stará Adélka si hrála a zničehonic přišla ke mně a přitulila: „Mami, já tě zachráním, já tě nepustím....“ Bylo to úplně mimo kontext a jen pár dnů po tom, co jsem si četla o Vašem snu... Třeba jsou to právě naše dcery, které nás mají zachránit... ParLenka
Okomentovat