21. 2. 2015

být tak znovu dítětem

Znovu bych být dítětem rozhodně nechtěl.
I když jsem měl, myslím, pěkné, naplněné a bohaté dětství, nechtěl.

 Jsem ráda, že jsem dospělá, to jsem si vždy přála, být velká. Ale nějak to utíká.......

Ano, chtěla bych být znovu dítětem, ale jen na chvíli, abych si mohla užít znovu ten pocit bezpečí v péči mých rodičů a nepociťovat a nevnímat alespoň na chvíli nejistotu dnešního světa…

Jestli bych chtěla být znovu dítětem? A víte, že asi ani ne? Je mi teď, když už mám trochu odžito a ledacos o životě vím (i když mnohé ještě nevím a možná se ani nedozvím), v mém těle dobře. Dítětem se stávám občas při hře se svými dětmi. Užívám si jejich dětství a je to krásné vidět ho z jiné strany, zvenku.

V jistém smyslu ano, chtěla bych zažít opět tu /ne/zodpovědnost malého dítěte nespoutanost a hravost, která je sice i v nás dospělých, ale pod tíhou starostí na ní zapomínáme. Prostě se uvolnit a jen tak být a vnímat vše kolem sebe i v sobě.


Chtěla bych být svojí desetiletou dcerou. Ve škole se učí úžasně, navštěvuje různé kroužky, má spoustu kamarádek a celkově si ten život užívá. Nemusí přemýšlet nad smyslem života, nepořádek za ni uklidím já. Jídlo jí taky nachystám. Do práce chodit nemusí. Navíc i moje dětství bylo fajn, takže bych se klidně vrátila zpátky. 


Tolik tedy několik vybraných, převážně pozitivních odpovědí na otázku, zda byste chtěli být znovu dítětem.
I přes můj výběr, který napovídá že ano, z celkového počtu odpovědí vyplývá něco úplně jiného.
Ne, dítětem byste znovu převážně už být nechtěli, a pokud ano, tak na malý okamžik, ale hnedka se vrátit zpět. Nebo být dítětem s tím rozumem, co máte teď. 

A co já? Ptali jste se mne někteří.
Já bych dítětem být chtěla. Kvůli mamince...., kterou už léta nemám.
Znovu se ukrýt v její náruči
a cítit to bezpečí, a lásku, a vše s tím spojené

i teď mám v očích skoro slzy, když na to myslím

a klidně bych si celý ten život dala znovu, se vším, čím kdy byl

Žádné komentáře: