13. 2. 2015

Ranní intermezzo č. 2 - povinnost?

Ano, opakujeme to často, tu kouzelně kouzelnou větu, že žijeme ve světě tak, jak si "to" uděláme.
A přece sami víme, že to zase až tak není pravda.
Neurčíme si, kde a komu se narodíme, vždyť už i Heidegger říkal, že život je "vpád do celku jsoucího."
Prostě se někam najednou bez našeho vědomí vrtneme :-), a už tam jsme, nezávisle na nás.
A tak nějak se v tom matláme a patláme, - a ovlivňuje nás to okolní jsoucí, aniž chceme,
a my hrdě říkáme, že si za všechno sami můžeme.
Houbelec.
Ale pak je tady ten veliký problém, a proto ho patrně Kant zařadil mezi své tři postuláty - vyšší spravedlnost, posmrtný život a svoboda vůle.
Můžeme se rozhodovat. Jsme svobodní.
A proto si za všechno v životě můžeme nakonec my sami, pokud máme něco jako myšlení a rozum v hlavě.
Ale ten Kant k tomu všemu dodává něco v tom smyslu, že člověk má kromě svobody také "povinnost."
Povinnost žít, jednat, být.

A na jiném místě ve svých spisech se k té povinnosti odvolává slovy:
O (povinnosti), jak vznešené máš jméno!

Takže tak.
Čert by se v tom nevyznal.
Natož člověk.

Rozumíte tomu?
Já občas ne.

1 komentář:

Quarine řekl(a)...

Povinnost je jedna věc, ale svoboda té svobodné vůle, to je podle mě ještě těžší otázka. Co to máme za svobodu? Jsme omezeni tím, co víme, co umíme, na co máme síly. Co je schopen mozek zpracovat, když se máme svobodně rozhodnout - třeba i mezi dvěma "pozitivy". Mluví do toho povinnost, mluví do toho zkušenost...a mluví do toho nevědomí. A my si taky můžeme jen myslet, že rozhodujeme svobodně.