A jsme pořád ještě u výchovy.
U toho nešťastného "formování."
Člověk je jedinečná, originální, neopakovatelná bytost.
Nelze ho zformovat.
To věděli již filosofové v dobách dávno minulých, to věděl už Komenský ("nic není třeba vnášet do člověka zvnějška"), to ví Alchymista Paola Coelho, to víme i ze Starého a Nového zákona, že nezformujeme vánek a tam kde je náš poklad, tam je naše srdce...
To věděli pedagogové počátku 20. století, např. Janusz Korczak a další a další,.
Ale my pořád člověka stejně pyšně formujeme v domnění, že k obrazu svému. A ono se nám to tak nějak přesto vymyká z našich možností.
Dětem můžeme dát svou lásku, ale nezformujeme dítě ke svému obrazu, i kdybychom se na hlavu postavili...
ale hned vzápětí máme v pedagogice další témata - např. formy výchovy. Takže nezformujeme, ale formy máme - rodinnou, mimoškolní, školní, sebevýchovnou.
No jo, dobře nám, pedagogům, dobře nám tak :-)
Dovětek:
Proč ten vánek? - Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně. Každý žitím putuje jak přelud....hluku nadělá, ten vánek pouhý... (Žalm 39)
Žádné komentáře:
Okomentovat