17. 2. 2015

Výchova jako počátek

Zajímavé byly odpovědi na to, jestli výchova může být "nějaký počátek".
Počátek čeho?
Počátek vlastního života, početí a zrození, nebo počátek lidstva, lidské civilizace, počátek vlastního myšlení a sebeuvědomění, nebo spíše počátek poznávání a školního vzdělávání?
Tím, jestli může výchova patřit také k počátkům lásky, zklamání, k počátkům samostatného života, k počátkům manželství, k počátkům neúspěchů a tím i zloby jste se příliš nezabývali.
Já také ne. Přiznám se, svůj dotaz jsem nemyslela takto široce, napadlo mne to až při pročítání vašich odpovědí. 
Že výchova sama je počátkem. Stejně jako filosofie.
Jen teď nevím -
opravdu?

(Zítra se těším na temnou noc a rozzívané ráno....)

1 komentář:

Quarine řekl(a)...

Ty nejjasnější a nejjednodušší věci člověka napadnou až na konec. Počátek zla v té výchově určitě bude - a kde jinde by taky byl. Nikdo o tom nepsal - všichni chceme myslet pozitivně, vidět všude jen dobro.
Teď jsem si vzpomněla na jeden článek z netu, kde Jung upozorňuje na to, že když se budeme na zlo dívat jen jako na nepřítomnost dobra, tak nás to zlo přemůže (podceníme ho, neb s ním nebudeme moc počítat). Myslím, že stejně tak bychom neměli zapomínat na tohle nebezpečí u výchovy.