8. 5. 2016

den sedmý

Dnes byl krásný den. A to nejen proto, že dnešní neděle byla svátkem všech matek.
Tady na ostrově Korfu je období příprav na novou letní sezonu. Ale i bez ní je tady moc a moc krásně. Ticho, klid, nádherná příroda. Jako z Durrellova románu, který tady před druhou světovou válkou žil. Vzpomínková kniha O mé rodině a jiné zvířeně je prostě nádherná a pohladí po duši.

Otázky pro filozofy z Ostravy:
Kdo psal o práci smutku a vzpomínek a jak byste tuto teorii vysvětlili? Líbí  se vám?
Která kniha vašeho dětství vás "pohladila"?

Otázky pro pedagogy:
V čem spočívá tvrzení, že jsme pouhými provádějícími na cestě životem?
Jaké máte na toto provádění vzpomínky?

4 komentáře:

vach řekl(a)...

Kniha z mého dětství na kterou rád vzpomínám je Honzíkova cesta. Rád tuto knihu čtu i dětem. Byla to první knížka, kterou mi četla moje maminka a později i já sám. Pokaždé jsem si představoval že ta dobrodružství prožívám já.

Unknown řekl(a)...

O práci smutku a vzpomínek psal S. Freud. Dle této teorie člověk postupně během života vytěsňuje vzpomínky z dětství. Práce smutku spočívá jako důsledek ztráty obecně. Nejen ztráty vzpomínek (šťastných i smutných), ale i např. hračky, blízké osoby apod. Mysl chce přirozeně potlačit negativní vzpomínky a také více či méně potlačuje i vzpomínky veselé, šťastné.

Knihu na kterou si nejlépe pamatuji je kniha Pohádek K.J.Erbena a B. Němcové. Když dnes vidím tuto knihu, hlavně úvodní stránku s jinochem na létajícím koni, v knihovničce své neteře (kniha zůstala mé sestře), vždy se mi vybaví má nejoblíbenější pohádka Divotvorný meč. Z pozdější doby je to stejně jako u kolegy Vacha Honzíkova cesta.

Unknown řekl(a)...

O práci smutku a vzpomínek psal francouzský křesťanský filozof Paul Ricoeur, kterého inspiroval rodák z Příbora S. Freud. Ricoeur o práci smutku psal ve své knize z roku 2000 nazvané "Křehká identita".

Je to o to, že člověk je bytostí utkanou ze svého smutku a vzpomínek. Vzpomínky z dětství pak tvoří dospělého člověka. Smutky vznikají nejen z prožité bolesti, ale také z radosti a pocitu bezpečí a lásky.

Pokud bych hledal knihu, která mě v dětství pohladila, tak bych hledal těžce. Přečetl jsem řadu knih a v paměti mi utkvělo jediné jméno a to Neználek. Přečetl jsem dvě knihy o této postavě a to Neználek ve Slunečním města a Neználek na měsíci. Jestli mi to pak pomohlo v mém následném životě však říci nemůžu, jelikož si to neuvědomuji.


Eva Brachmanová řekl(a)...

Filosof P.Ricoeur ve své práci Křehká identita. Ale již S.Freud upozornil na vytěsnění vlastních vzpomínek.

Vždy když si vzpomenu na své dětství, dojme mě to...na naší chalupu, dědu s babičkou, spoustu her a smíchu...mám i vzpomínky nehezké, ale ty k životu patří a člověk se se vším musí srovnat, to ho posune dál, stane se lepším.
Mou oblíbenou knihou z dětství je asi Gabra a Malinka od Amalie Kutinové, v pubertě pak Deníky A.Molea od Sue Townsend.