O bolesti

Hluboce jsem se dnes zamyslela.
Hlídala jsem chvíli svou malou vnučku. Ronila slzičky při odchodu tatínka, po chvíli plakala při odchodu maminky. A pak zůstala sama, jen se mnou.
Tolik bolesti již v tak malém věku...
Při společné hře se mě během dopoledne několikrát náhle zeptala: Mami? Tati?
Odpověděla jsem, že přijdou a jí se rozzářila očička. Ranní slzičky nikde. (Naštěstí). Vlastně na ně zapomněla ani ne minutu po tom jejich odchodu, ale ta bolest tam byla.
A nad čím jsem se tedy hluboce zamyslela?
Nad tou bolestí.
Provází nás od raného věku vlastně celým životem. Taková věrná družka to je, která nás nikdy neopustí. Dobrá věrná přítelkyně.
Možná věrnější než láska.