3. 11. 2016

Venku je tak nějak - post-dušičkově.
Tam někde seshora už je cítit zima.
Vkrádá se, pomaloučku padá, zebe, a voní.
Brouzdala jsem se naší zahradou ve spadaném listí, a po chvíli mi noha sklouzla po blátě.
Koně naštěstí zanechávají hluboké stopy, do jedné z nich jsem téměř zapadla (a neupadla).
Tam někde vysoko na obloze se už možná tvoří první sněhové vločky.
Choulím se do svého svetru
a těším se na všechno,
co je
a co bude.

Žádné komentáře: