Tak jsem se vrátila z cest. Nebyla jsem tentokrát daleko, vlastně pouze na skok ve Varšavě.
Mám odtamtud dva zážitky, se kterými se chci podělit.
Jeden je od hrobu neznámého vojína. Ten pomník stojí na širokém prostranství, kde byl kdysi palác (zničen ve 2. svět. válce). A co je pozoruhodné? Neznámý vojín tam není jen "někdo" z té druhé světové, ale v podstatě je věnován všem padlým v bojích již od 10. století. Stojí tam stráž a svítí "věčný" oheň. Je to velice působivé.
Stáli jsme tam s manželem v zamyšlení, kolem procházeli další lidé, snad turisté. A mezi nimi člověk, který před sebou táhl nějaký vozík, na hlavě kšiltovku, patrně zdejší, věk okolo sedmdesáti let. A ten člověk, míjející ten památník, sundal v úctě tu kšiltovku z hlavy a nasadil si ji až po té, co to prostranství prošel.
Byl to silný okamžik.
A druhý zážitek? V nové části města šla po širokém chodníku stará žena, zababučená do kabátu a šály přes hlavu, s rukou nataženou ke kolemjdoucím. Všichni kolem ní procházeli se zrakem upřeným jinam, jako kdyby ani nebyla. Nikdo si jí nevšímal, nikdo jí do té natažené dlaně nic nedal. Ani já ne...
Divný svět, ve kterém stařeny žebrají...
Otázky sobotní, deváté:
V čem podle Vás spočívá důstojnost člověka?
Kdo řekl, že člověk v sobě nese "kořeny lidské vznešenosti", a které to jsou?
Tam, kde jsou naše poklady, je i naše srdce... Kde jsou?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat