21. 1. 2017






Byla jsem dnes na karnevalu. Školním. Dětském.
Na okamžik se mi vrátila doba nejen z dětství mých dětí, ale také doba z dětství mého.
Byla jsem za berušku. Maminka šila kostýmek...
Ach, kde ty časy jsou :-)) Kde asi je ta beruška?
Ale pak mě napadla jiná myšlenka.
Ty děti, pokud nehrály nějaké soutěže, nebo netančily - divoce - podle nějaké hudby, na kterou se tančit snad ani nedalo, tak ty děti jinak neustále po té tělocvičně běhaly. Honily se, a to dokolečka, dokola.
Všimli jste si toho někdy?
Proč se děti honí? Proč pořád běhají?
Seděla jsem tam na takové té lavici, která je v tělocvičnách, a koukala na to.
Dětství je "můj" obor. A najednou mě napadlo, že vlastně nic o dětech a ani o tom dětství nevím, když neznám odpověď a nevím, proč toto... ?

Otázky (ne sedmé), ale již osmé, lednové, sobotní:
Proč si děti hrají na honičku? Je to obraz i celého našeho života?

"Honíme" se neustále navzájem, honíme čas, honíme druhé, honíme sebe?
Je opravdu vše jen honička za větrem? (Víte, kdo to řekl nebo kde to bylo řečeno?)

5 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Paní doktorko,

nemůžete nám dát nějakou nápovědu,na to honění :-)? Prosím.

Miriam Prokešová řekl(a)...

Předsevzal jsem si, že poznám moudrost, poznám i ztřeštěnost a pomatenost.
Poznal jsem však, že i to je honička za větrem, neboť kde je mnoho moudrosti, je i mnoho hoře, a čím víc vědění, tím víc bolesti.

Anonymní řekl(a)...

Děkuji paní doktorko,

je to "ujo" Šalamoun :-). V.M.

Miriam Prokešová řekl(a)...

ale to nesmíte prozrazovat, to byla moje otázka! :-)

Anonymní řekl(a)...

Kniha Kazatel 1. Ale není dokázáno, že to řekl Šalamoun. Jen se mu to přisuzuje. MJ