Přiznám se. Mám ráda zvířata. Ale zase ne až tak, že bych je nejedla. Klidně bych mohla být vegetarián, nebýt kuřat, krůt, prasátek, kraviček a volů (? - ty taky jíme?) a spol. Klidně bych mohla. Ale chutnají mi.
V naší rodině se to ale - možná i mou láskou, dovedenou do extrémů, a vzorem, modelem rodiče - hemží vegetariány i vegany.
Nechápu to, ale budiž.
Mám zvířátka ráda. Prý jsou na tom líp než lidé. Nezabíjejí se jen tak, ty němé tváře, žijí přítomným okamžikem, tedy ani to utrpení druhých neplánují dopředu, nechtějí ovládnout druhé...
ehmm
Naše kočka Mandy číhá u špajzu v kuchyni. Pozvala jsem ji dovnitř hned po té, co jsem uviděla několik myších bobků na místech, kde by být myšičky opravdu neměly.
Netrvalo ani deset minut, a kočka podivně mňaučela. Chytla ji. Na její poslední cestu životem té myšičce něco vyprávěla, pouštějíc ji a znovu ji chytajíc, honící ji po kuchyni, laškujíce v té hře o život, kterou ta myš nemůže vyhrát.
Nakonec ji zakousla. A sedla si k misce s granulema, aby jako konečně posnídala. Nezabila tu myš z hladu, z potřeby jídla, z potřeby přežití. Prostě jen tak.
Moje milá kočička. Splnila úkol.
Nechtěla bych být myší v kočiččiných hrátkách ani za nic...
2 komentáře:
Divil jsem se, když jste k této příhodě nepřidala otázku, proč se tato dvě zvířátka nemají ráda, a pak mi došlo, že to asi víte. Následující odkaz je určen těm, kteří by si rádi rozšířili obzory.
P. S.: Každé zvířátko čínského zvěrokruhu má svou legendu. Kdyby někoho zajímalo, jak to bylo s kohoutem, odkaz na legendu nalezne v komentáři zde: http://tohu-vabohu.blogspot.cz/2017/01/kohout.html (viz „The Rooster's Lament (A Chinese Legend)“)
Ups, zapomněl jsem přiložit ten odkaz. „Cat and Rat: The Legend of the Chinese Zodiac“
http://www.legendinc.com/Pages/MiscellaneousPages/Zodiak/ChineseZodiakLegend.html
Okomentovat