Koupíš mi zmrzlinku, babi?
jo, jo... a sotva se v tom horku za ní vleču.
Poskakuje vedle mě, chce ať poskakuju taky,
smějeme se, a zmrzka jí kape na tričko.
Nakláním se k ní a ušpiním se taky.
Jdeme spolu ruku v ruce, ubabrané od zmrzliny.
Ta malá čtyřletá najednou říká:
My jsme dvě malé holky, babi, že jo?
Jojo, souhlasím.
Může být na světě něco ještě krásnějšího?
Otázky sedmnácté:
Jaká pojetí dítěte znáte?
A proč byla babička šťastná to žena?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Význačným řeckým filozofem a učencem byl Aristoteles (384–322 př. n. l.). Výchovnými problémy se zabývá Aristoteles hlavně v dílech: Politika a Etika Nikomachova. Výchova je podle Aristotela společensky podmíněná, je prostředkem rozvoje státu a má být státní. „O tom tedy nikdo nepochybuje, že nejdůležitějším zákonodárcovým úkolem jest uspořádati výchovu mládeže.“ (Aristoteles, 1998, s. 289.).
Aristoteles rozdělil pro potřebu výchovy život dorůstajícího člověka na tři období
po sedmi letech:
• do sedmi let výchova v rodině – hry, pohádky, mýty mravně změřené,
poznávání okolí, kde žije, nevyučuje se, děti se nemají přetěžovat;
• 7–14 let (do období pohlavní zralosti), škola pro hochy, společná výchova,
hodně gymnastiky, elementární vzdělání;
• 14–21 let, rozvíjení rozumu a vůle, věda, múzika, tělesná cvičení.
Pro mravní rozvoj jedince je podle Aristotela nutné vytvářet mravní návyky. Aristoteles tak provedl první periodizaci věku dítěte a dospívajícího člověka, kdežto Platón soudí, že žena, kterou příroda podstatně odlišila od muže, nepotřebuje žádné vyšší vzdělání. V dnešní době, by byl za tento výrok Platón obviněn z diskriminace. Ale vratím-li se do 17 stol. zde uvedu pro pojetí výchovy dítěte největšího myslitele a tím byl:
Jan Amos Komenský
J. A. Komenský (28. 3. 1592 – 15. 11. 1670) je považován za zakladatele nové
školské výchovy. Vycházel z pokrokových myšlenek antických a renesančních
myslitelů a vytvořil nový pedagogický systém, který je aktuální do dnešní doby.
Co se týká školské organizace, vytvořil Komenský čtyři šestileté stupně:
1. Od narození do 6 let má být dítě vychováváno doma, „v mateřském klíně“ –
škola mateřská. Obsah vzdělání stanovil Komenský v příručce pro rodiče
Informatorium školy mateřské.
2. Od 6 do 12 let mají děti navštěvovat školu obecnou, která by měla být v každé
obci, v každém městě i vesnici. Tato škola je pro všechny, pro chlapce i dívky,
majetné i chudé. Obsah vzdělání má tvořit čtení, psaní, počítání, náboženství,
reálie (učení o přírodě a společnosti), ruční práce, zpěv.
3. Pro mládež od 12 do 18 let má být v každém městě zřízena škola latinská.
Základem vzdělání je sedmero svobodných umění, přírodní vědy, dějepis,
zeměpis, etika a jazyky. Šlo o klasické jazyky (latina, řečtina), ale Komenský
doporučuje i některý jazyk živý, aby se každý dorozuměl se svými sousedy.
4. Od 18 do 24 let slouží ke vzdělávání akademie, která by měla být v každém
království (tedy v každé zemi) nebo v každé provincii. Šlo o vysokou škola, kde
by se studovalo bohosloví nebo se zde získalo vzdělání právnické a lékařské.
Důležité je nadále vzdělání filozofické a náboženské.
Vzdělání by mělo být završeno cestováním. Později však Komenský zdůrazňuje,
že vzdělávání a výchova nikdy nekončí, že jsou neustálé, permanentní. Toť něco málo k pojetí výchovy dítěte.
A proč byla babička šťastná to žena?
Toto je otázka, jež byla nádherně zpracována v literární podobě B. Němcové v knížce Babička. Božena Němcová zasadila příběh o babičce do stavení, které nazvala Starým bělidlem. Děj se odehrává v Ratibořickém údolí a jeho okolí. Dílo nás seznamuje s celkovým životem tehdejšího českého lidového venkova osmnáctého století, v řadě obrazů lidské práce, hospodaření, přírodních jevů, ale i nejrůznějších tradic, svátků a zvyků, vykreslených do nejjemnějších podrobností a detailů. A středem toho všeho je prostá babička s myšlenkou vlastenectví, se starými zvyky a názory. Literární podoba končí pohřbem babičky a slovy paní kněžny „Šťastná to žena!“…
Okomentovat