Ale stejně si myslím, že nemusíme jezdit až někam daleko, abychom prožili třeba krásná rána nebo podivuhodné večery v podivuhodných městech. Stačí jen náš úhel pohledu a schopnost vnímat věci kolem sebe. Třeba - taková rána jako jsou u nás, taková nejsou nikde jinde. Začíná to vonící kávou, kterou si ráno ke snídani chystá můj otec. Pak štěkotem psů, kteří se domáhají jídla a při vchodu do místnosti skáčou a škrábou mi nohy a ranní idylka končí atakem koček, které se hladově dívají už i na mne, jen jen skočit. A do toho venku buď prší nebo mrzne nebo prosvítá sluníčko nebo se tam někdy neděje taky vůbec nic, prostě je ticho - a do toho se odhodlat a s radostí a s úsměvem jít do práce, kde nás čeká bůhví co a bůhví kdy a bůhví jak. No není to krása?
A všechno vzdálené je blízké a všechno blízké je vzdálené...
Žádné komentáře:
Okomentovat