Možná je to jinak a možná se ve svém výkladu pletu.... ale odpověď mne napadla po jedné události před několika lety, kdy po útoku teroristů v Londýně matka jednoho z nich udala svého syna policistům se slovy, že nechce, aby její syn zabíjel jiné... Vzpomněla jsem si na Čapkovu Matku, která říká svému poslednímu synovi: Jdi! a na tuto matku, která zabrání, aby její syn páchal něco zlého a sama ho udá a tím zastaví jeho možné budoucí zlo.
No a ta holčička byla tak zlobivá, že ani Bůh se už na to nemohl dívat. Protože na světě zlo prostě je, a někteří se s ním více či méně rodíme a je často nezvládnutelné (dítě a člověk je přirozeně dobré, zlo je temná stránka dobra, jeho pouhý nedostatek, ale někdy to zlo dobro převýší a my je jen ztěžka v tom druhém můžeme najít, a přitom je výchovou - to dobro v nás - máme rozvíjet). To zlo bylo tak veliké, že tu holčičku nešlo ani pohřbít - jediný, kdo zlo mohl zastavit, byla ta, která dítě přivedla k životu, tedy matka, která udělala zlu bac, bac - a všechno dobře dopadlo, protože zlo zmizelo a holčička se přitom vrátila k Bohu, tedy do nebe, protože se svým zlem neprovinila, samotný Bůh tomu zabránil a vzal si ji k sobě dříve (o její smrti nerozhodla její matka, ta tu holčičku jistě i tak milovala). Někdy jsme prostě my lidé na zlo krátcí, když milujeme, ale i tak je v našich silách ho zastavit. Proto to matčino bac, bac v pohádce, stejně jako "ne" té matky teroristy, která udala svého syna patrně spíše z lásky, ne z nenávisti.
Uf, uf.
ale fakticky jsem o tom dlouho přemýšlela :-)
Co si myslíte Vy?
4 komentáře:
Dobrý den paní doktorko. Píšete, zde ve své uvaze o tom, že jenom matka zlobivé holčičky, mohla zastavit to zlo,nebo například matka syna,která jej udala na policii, aby už dále nepáchal zločin. Věřím, že je to pravda a Váš článek se mi líbil. Otázka pro mne je, co dělat v případě, že ani ta matka nemá tu moc,to nějak změnit, napravit své neposlušné dítě, které může dospět a následně páchat zlo na zemi.
Dobrý večer - hmm, nechci vypadat, že všemu rozumím a všechno vím :-)
Jak Vám odpovědět? Tohle je přece největší "noční můra" všech matek a pěkně o tom kdysi zpívala skupina Olympic - "slzy tvý mámy šedivý stékají na polštář... nečekej úsměv od ženy, který jsi všechno vzal..." Nedá se dělat nic. Zlo je tím protipólem a prostě je a nevyhneme se mu, jen někdy, jen náhodou, jen občas ta ruka, co udělá "bac bac" je úspěšná a vše dobře dopadne. Ale život není pohádka a je ve své podstatě hodně smutný a krutý, a nic nenaděláme. Jen tiše doufat a věřit, že to dobro někde prostě i tak je, protože to není možná, aby nebylo.
Ale ještě jinak - proto mě tak udivuje, jak bereme výchovu na lehkou váhu a myslíme si, že ji zvládneme bez pomoci a zkušeností jiných, a pak jen koukáme s lítostí a bez možnosti nápravy na důsledky svých chyb, kterým jsme se mohli vyhnout, kdybychom tenkrát věděli... ale i to je k něčemu dobré - můžeme doufat, že když už nikdo, tak naše děti se z našich chyb jednou snad poučí a neudělají je a vyhnou se jim (pesimista ve mně mi ale říká, že co, že udělá zase jiné a tak pořád dokola).
Nebo ještě úplně jinak - nikdo nejsme dokonalí a zlo je jen nedostatek dobra, i když napáchá spoustu bolesti a zla, je jen nedostatek - a každý z nás nějak takto nedostateční jsme a je třeba s tím v životě i počítat. Výchova ale není všemocná a někdy je na zlo prostě krátká a nic nezmůže.
No ale je to hodně složité.
Děkuji pani doktorko, za komentář k mému komentáři. :-). Souhlasím s Vašim názorem, že výchova sama o sobě je dosti složitá a ne každému se podaří vychovat či " udělat " z dítěte dobrého člověka. Já sám se o to pokouším už nějaký rok a snad to zvládnu. Když se ještě vrátím k Vašemu původnímu článku o zlobivé holčičce, napadá mne ještě jedna myšlenka. Proč si Bůh před časem nevzal k sobě například malinkého Hitlera, Stalina, Husajna a jiné....To nikdo neví a nevyřešíme to. Je možné, že by byl dnes svět možná přelidněnější, ale mnoho lidí by bylo ušetřeno velkého trápení. Přemýšlím, jak na tom musely být matky nebo rodiče těchto " významných" lidí.Asi nejspíš nevycházely na světlo,a zajisté z pedagog. hlediska asi tito rodiče neuspěly,kdo ví... Dosáhli jen toho, že jejich potomci byly neslavnější na světě.Možná zde lze použít jedno pravidlo, všechno zlé, je k něčemu dobré, ale to zlo,které tito lidé napáchali, bych nechtěl zažít na vlastní kůži !!! Ještě si pokládám jednu otázku: Jestli by rodiče, například Hitlera, byli schopni ukončit život maličkého Adolfa, kdyby oba věděli, co jejích syn jako dospělý člověk napáchá nebo by jej vůbec nepočali.
A ještě k tomu početí či nepočetí - co my víme, co z našich dětí jednou bude a proč vlastně. Víte, že toto je docela děsivé téma? :-)
Ale ve filosofii výchovy v rámci pojetí duše studentům i sama sobě vysvětluju, že každý život má smysl. I toho nejhoršího zločince. Aspoň se ostatní mohou poučit z jeho činů a vidět, čeho všeho je člověk skutečně schopný a vyvarovat se toho. Kdysi dávno v dějepise, když jsem učila o II. svět. válce, se mě jedna studentka zeptala - proč se ty hrůzy učíme, nestačilo, že se to stalo? No a odpověď byla - právě proto, že se to stalo, se to učíme. Abychom si uvědomili, čeho všeho jsme my lidé schopni.
Ale když se zamyslíme nad dnešním světem, tak vidíme, že jsme asi doopravdy nepoučitelní.
Okomentovat