Asi bych se neměla tak otevřeně k tomu přiznávat, ale - nemám toto období, mezičas mezi Vánocemi a oslavou příchodu Nového roku nijak moc ráda. Najednou je ticho... Ne, že by nebylo co na práci, spíše naopak, ale je to takové podivné prázdno v životě, nenaplnění, něco, co by mělo být uchopitelné, ale bůhví proč není...
Proto je dobré sednout k návštěvám, vařit, péct a smažit, a k večeru si něco číst nebo koukat na pohádky (hmm, letos jsem zatím neviděla ani jednu, nějak jsem nestíhala) nebo na nějaké romanticky zamilované filmy. A raději nepřemýšlet, nechat myšlenky téct a plynout, tak, jak si to přál Komenský - ale ten to asi myslel jinak :-), protože holt nebyl žena.
Pustím si DVD s filmem Mamma mia s českými titulky a budu vzpomínat na ABBU a učit se přitom anglicky, aspoň něco smysluplného tedy udělám.
A stejně smysluplně, ale zároveň smutně a asi i s pocitem prázdna vykročím do nového roku
a dám si hodně předsevzetí,
abych to prázdno zahnala...
3 komentáře:
tento článek mě v letošních Vánocích úplně vystihuje! Mám stejný problém (je to ale problém), jako bych letošní Vánoce na něco pořád čekala a ono ne a né přijít a ukázat se.
Prázdno... je to jako by nucené prázdno, kdy čekáme na ukončení Vánoc a na počátek nového roku, který přináší strach, obavy a hlavně spousty tajemství. A snad přesně s těmito událostmi jsou ony pocity prázdnoty a očekávání spjaty.
Helsha
Pocit prázdna - možná očekáváme příliš, nejen materiálně, ale hlavně duchovně, a ono to vždy nepřijde, a možná proto jsou Vánoce vlastně hodně smutné. Ale že to někdo - teda Vy, paní doktorko, řekne takto naplno, je až zarážející. Přeji, ať se Vám podaří tyto pocity rozehnat, zasloužila byste si to,
Majka
Okomentovat