Mezi naše zvířátka přibyla černobílá kočička. Kotě. Mandy.
Je zajímavé pozorovat, jak se seznamuje s prostředím. Jak proleze vším a všude. A jak se snaží skamarádit s ostatním zvířectvem u nás doma.
Maltézáček Pepa je z ní nadšený, ňuchá k ní a vrtí ocáskem.
Stařenka britská kočka Lily na ni kouká jako na vetřelce a ježí chlupy, když ji vidí.
Bílý boxer Beďa si asi myslí, že jsme mu koupili novou hračku.
Ptáci jsou z ní doslova na větvi. A žebřička dokonce z ní spadla, když to hrozné zvíře skočilo na její klec.
Teď už se všechno to zvířectvo chystá ke spánku. Však je čas.
I koníci venku na zahradě již spí. Před chvílí se tam ještě pohybovali ve tmě jen jako strašidelné stíny...
To jen pro mne začíná "pracovní" doba.
Spící zvířata, spící svět, jen noc,
někde také možná vy
a já....
Otázky jedenácté pedagogické, na první pohled zmatené:
Souvisí chov zvířat s vývojovými teoriemi morálky?
A s výchovou? Jak se liší "výchova" zvířete od výchovy člověka?
Máte rádi zvířata, protože jsou chlupatá a mají hebkou srst?
Máte své vlastní zvířátko?
Otázky jedenácté filosofické, na první pohled méně zmatené:
Čím se liší lidé od zvířat?
Mají zvířata duši? Jak to řešil Platon a Aristoteles?
A co na to R. Descartes?
A jakou duši máme my, lidé?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat