Sobotní ráno.
O Vánocích se mluví snad skoro všude. Odevšad na mne padají. Jako kdyby se celý svět zbláznil.
Už více let mě to v tomto období napadá. Hrajeme si takovou velkou celosvětovou hru. Na lásku. Na Vánoce. Není na tom nic zlého a je to svým způsobem krásné.
Ale já si nechci na lásku a na štěstí jen hrát...
Máme novou kočičku. Takové malé černobílé koťátko. Skočilo mi teď na rameno a usadilo se mi na paži a vrní a lísá se. Je spokojené. A je mu zcela jedno, že nemám jak psát.
KL jhuuuuuuuu
toto je jeho dílo:-)))
Venku je vítr a chladno, tak se obléknu a půjdu nakrmit naše koně.
A připravovat Vánoce.
Jsou někde tam nahoře, nad oblaky
někde v mém nitru v srdci a v duši
někde v minulosti v dětství...
Být zase tou malou holčičkou, hrající si s kočičkou :-)
Otázky dvacáté první dnes opačné pro pedagogy i filosofy?
Na co byste se rádi zeptali Vy?
Která podstatná otázka Vám v putování chyběla?
Mělo to pro Vás nějaký smysl?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat