Malá mořská víla
prý lásce lidské uvěřila.
Jsme na lásku lidskou odkázáni. Od narození, po celé dětství, po celý život. A je jedno, kým nebo čím jsme.
Chováme se vždy tak, že je na nás znát, že to víme?
Kolikrát máme vlastní pravdu, vlastní neshody a konflikty, vlastní sobectví, vlastní hněv na druhého, protože neuznává ty naše názory.
Je to mezi lidmi někdy hodně těžké.
A kdyby jenom to - celkově nepochopitelné.
A hodně smutné.
Otázky společné pro pedagogy i filosofy výchovy:
Co myslel S. Freud svou prací smutku a prací vzpomínek?(nápověda tuším zde na blogu?)
Z čeho "vzniká" smutek podle teorie S. Freuda?
Co znamená dvojí naivita a k čemu je učiteli "dobrá"?
A co na to malá mořská víla? (Uměli byste ji nakreslit?)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat