Třetí adventní neděle je nedělí zvanou stříbrná. Tento
název je svým způsobem odpovídající symbolice třetí svíce, kterou je radost.
Svíce nese název „pastýřská.“
Byli to pastýři, kterým byla zvěstována radost převeliká. Byli to chudí
pastýři, kteří jako první lidé slyšeli o narození Ježíška. A byli patrně
první, kteří kromě Josefa a Marie byli schopni v tom okamžiku pochopit,
jak veliká věc nás lidstvo potkala. A měli radost.
Radost je jako stříbro. Všimněte si, radostný smích je
smích „stříbrný“, vesele klokotá, tříští se…
Radost je podle E. Fromma neuhasínající
žár v našich srdcích. Není to jen chvilková záležitost, okamžitá
emoce. Skutečná radost neuhasíná… tak jako ani lásku nezastaví ani velké vody a
řeky ji nezaplaví, tak ani radost není uhasitelná.
Radovat se máme vždy, tedy nejen tehdy, pokud
máme k radosti důvod. Přestože třeba nejsou
peníze na bankovním účtu, přestože se naše nemoci zhoršují a bolest
přetrvává, přestože lidé kolem nás jsou jací jsou. Naši vnitřní radost to neuhasí.
Radost je jako sněhové
vločky. Bílá, poletující vzduchem, dopadající na zem, někdy hodně chladivá, ale
tvořící sněhovou pokrývku, která chrání vše, co je pod ní, i zem, která odpočívá.
Jako sněhové vločky se třpytí smíchem. Je čistá a běloskvoucí jako sníh…
Toto je radost třetí
neděle adventní. Lehce se říká, těžko se někdy koná :-))
Putujícím naší pouti
dnes můžu udělat radost nenáročnými společnými dvacátými druhými otázkami:
Máte radost? Co Vám v
životě dělá radost? Co si představujete pod tímto slovem?
Žádné komentáře:
Okomentovat