16. 7. 2016

Ještě k těm pérkům

Stejně to je zvláštní. Vědět, co vše se ve světě děje, a mít přitom starosti o kohoutí pérka.
Puč v Turecku, mrtví v Nice
a mě trápí pérka na kohoutkově prdélce.
Ale není tomu tak, to... to jen tak vypadá.
Trápí nás někdy zdánlivě malé věci, abychom nepadli pod těmi velkými.

V deštivém večeru jsem si při večerní procházce zcela ucourala sukni v kalužích na naší ulici.
A zítra to bude týden, kdy jsem hledala svá koťátka - místo přípravy nedělního oběda, a týden, kdy zcela náhle, nečekaně, zemřela naše sousedka.
Naše ulice se v posledních letech zcela vylidňuje. A na místa "starousedlíků" se přistěhovávají jiní.
Vše je jiné a jinak.

I ta péérka kohoutka...
Ale ta prý opět dorostou.
A kohoutek, na rozdíl od jiného dění ve světě, bude (skoro) stejný jako dřív.


Žádné komentáře: