Někdo to tak prostě asi má.
Když už "něco" má, tak ve velkém.
Poměrně velký rodinný domek (velký hlavně z hlediska úklidu).
Poměrně velkou rodinu a dostatečně stresující počet dětí. (Pět. Naštěstí? už dospělých).
Nepoměrně velikou zahradu (na její udržování).
Nepoměrně velké starosti všeho druhu.
I studenti mi občas píšou (ne, že by to těšilo), když po mně něco chtějí, takovou tu větu ve smyslu - víme, že toho máte hodně. Přiznám se - nevím zase až tak dost dobře, co mi tím vlastně chtějí sdělit. Zda je to míněno v negativním, či v pozitivním duchu.
Ano, hodně toho mám :-))
Občas až nad hlavu.
Hodně lásky, hodně práce.
Hodně radosti, i hodně slz.
Ano. Jsem prý až netypicky často plačtivá. (Ale nevím, jak to mají jiné ženy mého věku, takže možná mé srovnání moc nesedí, nemusí být pravdivé. Chtělo by to validovat, verifikovat tuto hypotézu, vlastně ne hypotézu, jen předpoklad). Chtělo by to setřít slzy a udělat si pořádek, naučit se uklízet nejen to viditelné, ale také to neviditelné v duši. Nebo v srdci?
Jedno je jisté - úklid neúklid, nakonec jedno kde, jisté je, mám toho hodně, jako v podstatě každý v dnešní době. Kdybych teď sedla k počítači a chtěla "dohnat" všechnu svou práci, a odlepila se od něj až koncem prázdnin, věděla bych, že nemůžu být hotová, aniž bych nebyla "hotová" :-)
Ale však co:
Filosof D. Diderot údajně prý řekl, že lepší je opotřebovat se než zrezivět.
Pěkné, ale opět jsem na pochybách. A mám vtíravou otázku:
Opotřebovaná, unavená, uslzená ženská nebude nakonec těmi mokrými slzami zcela prorezlá a zrezivělá? Bude. My ženy víme, že bude.
Muži to možná mají jinak.
A o tom to celé asi je.
Žádné komentáře:
Okomentovat