Letošní léto - a prázdniny s ním spojené - začalo téměř úžasně.
Můj za několik měsíců devádesátiletý tatínek měl promoci. Na Univerzitě 3. věku naší Filosofické fakulty Ostravské univerzity. Z hlediska jejího vedení tento fakt - 90. let a promoce - prošel bez zvláštní pozornosti.
Naší rodině však nikoliv.
Sjeli jsme se takřka ze všech světových stran.
Jedna z mých snach se nabídla, že tatínkovi na tu velikou slávu v jeho bytě v našem domku trošku uklidí.
Byl to pro mne velice traumatizující zážitek. Při pozorování své snachy a způsobu jejího systematického úklidu krok za krokem (trval 9 hodin), mi došel na mysl děsivý fakt, který mě již sice několikrát v nestřežených okamžicích mého života napadl, ale nyní jsem to měla, nyní to mám, potvrzeno.
Neumím uklízet.
Neumím ani uklízet!
Když uklízím, dělám vše najednou a udělám binec ze všech stran.
A s hrůzou mě napadá, že to tak asi mám i v životě...
Žádné komentáře:
Okomentovat