Večer na naší zahradě létala malá světýlka.
Svatojanské mušky.
Broučci...
A přes den hejna ukřičených špačků, která se slétávala na naše již přezrálé třešně.
Otrhávám bílý rybíz, přemýšlejíc, co z něj udělám. Je ho opravdu hodně. Tak se bojím, aby nepřišel nazmar. Když už ho neponičilo včerejší krupobití, byla by ho opravdu škoda.
Někdy se život tak nějak zvláštně točí a obrací nazpět. Vybavuje se mi léto kdysi dávno, plné ranních výprav do nedalekého lesa na maliny a ostružiny (dnes tady samy divoce rostou), na maminčinu bublaninu a voňavé koláče, na malinovou šťávu.
Na kedlubnové zelí z vlastní zahrádky a zelené lusky hrášku.
Na sobotní velký úklid domku.
Jo, jo, a na sušení sena, to bývávalo téměř hlavní letní činností, tedy ještě kromě srpnových žní.
Tolik práce bejvávalo v létě...
Bejvávalo.
Ve čtvrtek začne v Ostravě veliký festival, zvaný Colours. A dnes jsme si s manželem dali kafe ve Starbucksu v Karolině. Marcipánové. A nějaký nápoj z malin.
Kam se "hrabe" na malinovou šťávu mé maminky.
Ale což. I tak, léto budiž pochváleno...
Žádné komentáře:
Okomentovat