Někdy o tom přemýšlím.
O čem?
O tom, kdo jsme, čím jsme, proč jsme. V čase nám daném.
Jsme jen pouhým vánkem.... proletíme tímto světem v podobě iracionální, mytické, posléze rozumné bytosti, podobni Imago Dei, mnohdy mechanicky žijící ze dne na den. A najednou je - bude - konec.
V tomto čase iracionálně racionálně očekáváme příchod lásky a dobra, příchod smyslu.
Vnímáme ten smysl? Víme o něm?
Nevím. Nejsem si jistá.
A proto raději přemýšlím o dárcích, o tom, co chybí koupit, o tom, jak to všechno stihnout a zůstat přitom v klidu a v bezpečí bez stresu a honění.
Máte to také tak?
I proto tato zamyšlená zastaveníčka...
Otázky zastaveníčkové osmé:
1. Myslíte si, že jsme skutečně utkání ze svých smutků a vzpomínek?
2. Nebo se jen pohybujeme v přítomnosti, která vlastně není? (Proč není?)
3. Jak to "vyřešil" Gilgameš?
Žádné komentáře:
Okomentovat