Snad asi poprvé za ta léta, co píšu tato putování, sedím u počítače a hledím do něj s podivnou myšlenkou, co vlastně psát.
Máme poslední dny před sebou, ve kterých bychom měli dojít k cíli. Tedy k posledním otázkám. Měla jsem v úmyslu dovést vás až k momentu, kdy si uvědomíme, jak zvítězit nad zlem. Láskou a odpuštěním. Odpuštěním ve smyslu pustit zlo od sebe, nezatěžovat se tím, nešpinit si touhou oplatit zlo zlem své vlastní nitro a myšlení. Jinými slovy podle I. Kanta věřit ve vyšší spravedlnost a nechat to na ní samotné. A úplně jinými slovy - nezapalovat plamen pod hrncem s vodou, která se na každou zlobu už vaří. Neodsuzovat člověka jako takového, ale pouze jeho činy.
V zrcadle včerejších událostí ta všechna výše napsaná slova znějí tak nějak podivně. Téměř nereálně. Raději se na to ani nebudu ptát...
Otázky zastaveníčkové devatenácté:
1. Které otázky z těchto zastaveníček Vás nejvíce zaujaly, oslovily?
2. Mohli byste shrnout, co si budete z tohoto zastaveníčkového putování nejvíce pamatovat? Dokázali byste vyjádřit, o čem vlastně bylo? Co si z něj vezmete do baťůžku na další cestu životem? (Pokud vůbec něco?)
3. Znáte tři nutné postuláty I. Kanta a dovedete vysvětlit, k čemu nám v životě jsou?
4. K čemu je nám vůbec filosofie?
Žádné komentáře:
Okomentovat