Někdy mě napadá, když někam cestuji, kam ti lidé kolem mne, rovněž někam cestující, vlastně pořád jdou. A proč.
Proč třeba nesedí doma, někde v teplíčku a něco nedělají, třeba užitečně-neužitečného.
Když projíždíme krajinou, jedno jestli vlakem nebo autem, a vidím domy a domky kolem, představuji si, kdo v nich bydlí, jak ti, co tam bydlí, asi žijí, o čem přemýšlejí. Že třeba v rodinném kruhu zrovinka snídají, nebo obědvají, nebo večeří. Z dálky třeba voní káva nebo zrovna upečené pečivo... a tak si prostě představuji tento světa lidský běh.
Jak to vlastně, my lidé, žijeme? Jak nám utíká čas - čas k životu nám daný?
A proč se nedá aspoň na chvíli, na chviličenku zastavit.
Cestujeme tímto světem a neustále na těch svých cestách rozšoupáváme své botičky, boty, botasky.... střevíčky? :-)😃
A víme vlastně, kam to jdeme?
Otázky zastaveníčkové páté
1. Co děláte v čase Vám daném?
2. A moje oblíbená otázka: kam se ztrácejí Vaše rozšoupané botičky? (Pokud se ztrácejí?)
3. A otázka vážná: ve kterém paradigmatu žijete? A proč?
Žádné komentáře:
Okomentovat