Ach jo - nebo no jo - výchova. V současné době dost omílané téma. Jak vlastně vychovávat? Dát dítěti svobodu, nebo, jak říkával Komenský, i kdyby andělem bylo, metly (řád) to dítě potřebuje?
Výchova podle Naomi Aldort, nebo Am Chuové, nebo kontaktní, nebo milující podle Prekopové, nebo ta bio-mateřská - nebo ta respektující - můžete si vybrat. Nebo rovnou Nevýchova podle Králové?
A co tak výchova podle starých Hebrejů jako péče o nefeš? Čili péče o duši?
Přemýšlím, jak jsem vlastně byla vychovávána já. Kam bych to zařadila... A co na to ta moje duše - dušička.
Otázky zastaveníčkové třinácté:
1. Jak se má Vaše duše?
2. A jakou prošla výchovou? Dokázali byste charakterizovat?
Žádné komentáře:
Okomentovat