Jsme ze svého dětství. Ze svých smutků a vzpomínek.
Možná to je až příliš jednoduše řečeno (?)
Jsme ze záblesků svého dětství, které se náhle nečekaně promítnou do myšlenek a zase se někam v jednom okamžiku vytratí. Vlastně i to dětství je jako sen. Možná celý náš život je jen takový sen, ze kterého se jednou probudíme. Sen v čase i v bez-časí. Kdo ví?
A možná to je všechno jinak. Protože láska? Je ta pouhým snem? A pokud by byla, nebyl by náš život realita, ale pouhé snění?
Ale láska je. Jsme jejími svědky dnes a denně.
Nebo ne?
Otázky zastaveníčkové deváté:
1. Jaká znáte pojetí lásky podle M. Schelera?
2. Jaké je Vaše pojetí lásky? Jak byste definovali?
3. Který z citátů o lásce je Váš nejoblíbenější?
Žádné komentáře:
Okomentovat