Hmm.
Tak docela pěkně se mi o tom učí. O tom, že nemáme jen tělo, ale také duši a ducha.
Nejsme pouhým tělem - a jak často se nám to tak zdá.
Jenže ta duše v tom těle někdy hodně hoří (jak říkával už Herakleitos). Nejvíc prý, když miluje. Jedno koho nebo co.
Hmm.
A někdy v hořící duši zažehne požár pouhý pohled ducha. Abych vás nemátla, to zase říkal Komenský. Že člověk je někdy fascinován pohledem očí, kdy duch se spojuje s duchem a vzněcuje v nitru požár.
Proto je někdy dobré tu duši trošku po herakleitovsku (to jest omamnými látkami, např. alkoholem), navlhčit - co kdyby shořela?
Ne. Nenabádám vás k nepravostem :-) Jen se někdy ten požár nedá vydržet.
A to prý máme "oči ducha" k tomu, abychom lépe poznávali.
"To abych tě babičko lépe viděla?" - říkávala Karkulka (nebo si to s něčím pletu?)
Náš velký učitel národů je také měl, tedy ty oči, - k poznání i k požáru.
Můj ty světe, tak si vyberte - máte tady v jedné lajně Herakleita, Komenského i Karkulku. A Babičku k tomu.
A to jen proto, že hořím - i bez omamných látek :-))
Jen si nejsem jistá tím, že proto také více poznávám... spíše mi to, zdá se, zatemňuje mozek...
Otázky č. 11: Jak rozumíte tzv. trojnosti, tedy rozdělení na tělo, duši, ducha? A jak to máte Vy se svým poznáním? Potřebujete k tomu hořet? :-)) A asi hodně přihlouplá otázka - hoříte rádi?
A co na to Karkulka?
Žádné komentáře:
Okomentovat