Možná nevím

Možná nevím, jaký je náš svět. Ale někdy se usmívám při pohledu na naše psy - protože si občas myslím, že oni to ví.

Třeba náš Pepan (mimochodem má zítra svátek), ten ví o tom našem světě určitě své.

A hodně myšlenek si asi ve svém mozečku probírá. To určitě.

Na básně a knihy o pedagogice občas rád štěká přes sklo knihovničky, která stojí tady vedle mne u počítače. Z ničeho nic se někdy i v pozdní noční dobu probere, jde k tomu sklu a pořádně ty knížky seřve.

Připadá mi to úsměvné.

Aspoň někdo má rozum.... :-)))

A pak si zase lehne k počítači k mým nohám, něco pod svými maltézskými vousky zavrní a spokojeně opět usne.

A jak si tak chrupká, napadá mne, že možná ten psí život je nakonec i malinko spokojenější než ten náš.

Kdo ví?

(Já ne).

Otázky č. 3: Myslíte, že nás čeká prométheovský spád? A myslíte, že naše poznání je skutečně pouhé circumambulantio?
A co tak asi cirkuluje v mozku pejskovi, štěkajícímu na knížky poetické i pedagogické? :-)))