Znáte světýlka?
Někdy mě tak napadá, při pohledu na druhé lidi, takové přirovnání.
Někteří působí tak nějak prosvětleně, uvolněně, mile. A ani se nemusí zrovinka usmívat či smát. Ale už jen tak, jak jsou, připomínají malinká světýlka.
A pak jsou lidé, kterým ta světýlka tak nějak sice pohasínají, ale pořád ještě skomírají jako jiskérky. Jen rozdmýchat - jen rozdýchat.
Kdysi jsme zpívávali písničku: Slunce ať svítí, kde jsi ty. Vzpomínám, že jsem ji zpívávála ráda, protože to bývávalo takové moje vnitřní krédo. Prostě ať je slunce tam, kde jsem i já...
Ne vždy se to dařilo a daří. Občas prostě světélku drobet dojde plamen.
Ale je spousta lidí, kteří tato vnitřní světélka mají, a dodávají sílu. (A já prozatím moc děkuji těm, kdo mi píšete, patříte mezi ta světélka, která projasní večery).
Někdy jsou totiž i napsaná slova a důvěra z nich vyplývající téměř stejně krásná jako laskavá světýlka v očích...
Otázky č. 10: Jak tato "světýlka" vnímal J. A. Komenský? Prosím, mohli byste vysvětlit jeho pojetí tří světel? A věci lidské?
Žádné komentáře:
Okomentovat