Před vrcholkem poutě?

Tak, a jsme před vrcholkem našeho putování.
Vždycky mi to strašně rychle uteče. Je nebezpečné takto putovat - už i proto, že je mnohem více patrné, jak rychle utíká čas.
A mne "běh" času děsí.
Však je také podle P. Teilharda de Chardina jedním z příčin zlého. Proč? Protože čas v sobě skrývá neustálou změnu.
Čas je pohyb. Nebo neustálé trvání?
Můj otec mě v minulých dnech naprosto zaskočil. Čekala bych všechno, ale toto nikdy.
Však i on sám byl zaskočen.
Najednou se na jeho psacím stole objevil - hmm - průkaz pro těhotné.
Ne, nebojte se, ne jeho. Ale přesto s ním spojen - je to průkazka mé dávno (skoro 30 let) zemřelé maminky, když byla těhotná se mnou.
Zvláštní. A děsivé.
Vidím v duchu svou maminku, mladou, plnou života, v kabelce s tímto průkazem, s daty návštěv, někdy před půl stoletím.
Možná šťastnou, spokojenou, těšící se.
A brečím... nad časem, který je a není, není a je


Otázky dvacáté třetí vzpomínkově smutné:
Vzpomínáte si ještě na svou největší radost z dětství?
A na největší smutek?