5. 4. 2014

Jak být

Jak být na tomto našem světě...
Jít s úsměvem, s touhou, s přátelstvím na dlani, s otevřeným srdcem pro všechny a všem?
Nebo se ukrýt v sobě samém, schoulit se, nic neočekávat?
Jak žít a jak být? Pro sebe nebo pro druhé?
Jsou to jen samá slova, slova, slova?
Kdo jsi ty, ten druhý, jiný člověk, a kdo jsem já?

Jak být a žít na tomto našem světě?Víme to? Víte to?


Otázky čtvrté, zvědavě hledající odpověď:
Můžeme být životně zdatní v tomto našem současném světě?A pokud ano, jak se to projevuje?
Jaký je vlastně náš svět? Jak ho vidíte a jak byste ho charakterizovali?
Máte nějaké životní moudro - krédo - kterým se řídíte a které Vám pomáhá žít?




1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

4. otázka (D12411)
Na tuto otázku odpovím velice rád. V našem světě můžeme být zdatní, ale zaleží jak si nastavíme své priority. Jde li nám o peníze a vyděláváme je, pak jsme zdatní ve světě. Dle mého názoru jde vlastně o to, jak nás lidi vidí a chválí. Pochvala je v našem životě velice důležitá, pochvala nám říká, že jdeme správným směrem, který jsme si určili. čili odpověď na otázku jak se projevuje to, jestli jsme ve světě zdatní je velice prostá. Odpověď je taková, že pokud jsme chválení v našem životě, tak jsme zdatní, vlastně jsme tak trochu všichni narcističtí, potřebujeme k životu není vlídné slovo, jinak to nejde.
Jak bych mohl charakterizovat náš svět?? Náš dnešní svět je hektický, nikdo se nikde ani trochu nepozastaví, udělá jednu věc, a jde hned na druhou, neříkám, že je to špatně, ale není to ani dobře, pokud si lidský organizmus neodpočine, tak se totálně zdevastuje naše zdraví, ale to jsme si jako společnost nastavili a v tom teď také musíme žít, do té doby dokud ho neupravíme, musíme brát v úvahu to, že je tu mnoho lidí, kteří dychtí po moci a penězích a takové lidi milují ti lidé, kteří už tu moc mají, a využívají je k dalším svým úspěchům=penězům. Toto je druhá charakteristika našeho světa, jeden využíváme druhého k tomu, abychom dosáhli svých cílů. Jednoduše řečeno chodíme přes mrtvoly, a pokud se najde někdo, kdo bude oponovat, tak ať si položí ruku na srdce a řekne si upřímně, jestli to tak je.
Já osobně toto říct nemohu, ale řídím se dvěma krédy, které jsou pod sebou a jdu jeden po druhém. Nejdůležitějším je nečiň druhým to, co nechceš, aby oni činili tobě, je to krédo, co mě naučila maminka svou výchovou, protože je to pravda, svět mi to hned sám několikrát ukázal. Druhé je, užívej si života tak, jako by to byl tvůj poslední den na světě. To mě zase naučil můj děda, protože pokud budu jen pracovat, a nebudu mít svůj osobní život, ve kterém budu poznávat nové věci, tak pak nebude můj život naplněn.