Ještě jednou malé zamyšlení o duši.
Možná se opravdu podle mínění starých Hebrejů ukrývá v těle jako květinka. Jako nefeš.
Možná opravdu vzkvétá nebo vadne nebo dokonce usychá podle toho, jak se o ni staráme.
Nefeška :-)
Nevím, jak už jsem psala, zda ji mám a jestli ji všude nosím s sebou :-)
Asi ano.
Všichni to aspoň říkají...
Vím ale, že někdy, když se něčeho bojím nebo strachuji, tak ji mám v sobě zatraceně malou.
Tak aspoň tak. O duši můžu pochybovat, jestli ji mám,
ale co vím je to, že v tomto světě mám někdy
opravdu malou dušičku...
Otázky patnácté odvážné:
Míváte také někdy "malou" dušičku?
Myslíte, že by její strach mohla překonat P. Teilhard Chardinova "chuť žít"?
Nebo rovnou dvojí naivita A. Schweitzera?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat