12. 5. 2015

Podivný den

Mám za sebou podivný den. Téměř strašidelný.
Začalo to včera večer. Seděla jsem u počítače a říkám si, že nějak divně vrčí a co to s ním je. Ale ouha, to nebyl počítač, kdo vydával takový zvuk. Byl to sršeň. Veliký s prominutím jak kráva, létal mi nad hlavou a hledal cestu ven z místnosti. Nebo se chtěl uhnízdit? U nás v obýváku? Ať to "myslel" jakkoliv, já měla dojem, že se strachy snad zblázním.
Nad ránem mi telefonovala sousedka, taky celá vyděšená. Svého housera, kterého měla celých pět let (dárek ode mne - dostala jsem ho od jednoho studenta), našla na dvorku bez hlavy. Byla z toho úplně mimo, já nakonec taky. (Prý to mohla udělat liška, kuna nebo člověk nebo kdo ví co).
O něco později dopoledne jsme s kolegou zkoušeli u státnic. Měla jsem pocit, že jsem v nějakém absurdním snu. Dvě studentky v podstatě neuměly vůbec nic a nakonec zkoušku vzdaly.
Odpoledne mi řekl můj otec, že už dva dny neviděl našeho starého, opelichaného kocoura.
Mám takový divnou pachuť ze života...
A přepadá mě myšlenka, že zvířata jsou na světě možná i proto, abychom si díky nim uvědomili, že život je někdy hodně krutý a k tomu i tragický. A jak nám dělají radost, postarají se občas někdy i o to, aby zase až tak nebylo vždycky na tom našem světě veselo.


Otázky třinácté, unaveně absurdní:
Co člověk potřebuje k životu? (Např. podle A. Maslowa, J. Prekopové, a jiných?)
V čem spočívá životní zdatnost? (Podle W. Brezinky?)
Je svět a život kolem nás vždy reálný a racionální?
A co na to Prométheus?

Žádné komentáře: