Proč

Jsou věci nezvyklé a "zvyklé."
Pohybujeme se většinou v těch zvyklých, navyklých, samozřejmých.
Na pouti si však všímáme také věcí nezvyklých.

Pro děti je vše ještě nezvyklé a proto se tak často ptají tou krásnou otázkou proč.
Pro nás dospělé je svět již zvykový. Někdy na otázku proč? ke své škodě zapomínáme.
Ale jsou lidé, kteří se takto ptají pořád. Tito tazatelé se pak postupně stávají filosofy. Ne těmi teoretiky se spoustou slov, kterým je někdy jen stěží rozumět, ale filosofy každodenního života.
Tedy, ano, pokud se ptají opravdu, a ne již jen ze zvyku.

"Ptám se na všechno, kudy chodím.", řekl údajně Dostojevský.
Půjdeme v jeho stopách...


Otázky čtvrté, těžké a neočekávané:
Proč si  ještě pořád musíme klást otázky? Lidstvo "je" přece na světě už hezkou řádku let. Není divné, že ještě všechno nevíme? :-)
Ve které době si lidé mysleli, že svět je poznatelný, ale doposud jen nepoznaný?
A jak jsme na tom dnes?

A otázka těžce neočekávaně troufalá: potřebujeme vůbec k životu vědět?