Došlapkala jsem do půlky kopce a zakopla o pařez.
Málem jsem upadla.
Tak jsem si na chvíli sedla a rozhlédla se kolem sebe.
Všude krásný les, stromy a výhled do krajiny, rozprostírající se pode mnou.
Do nastálého ticha jen zpěv ptáků ve stromech.
A jejich tichý vznešený let vysoko nad hlavou.
Zavřít oči, vdechovat vůni lesa a odpočívat...
Otázky šestnácté ne-obyčejné:
Znáte teorii chutě žít?
A co s ní ve výchově jako takové?
A jak s tím vším může souviset "dvojí naivita"?
A co myslíte, jsou nebo mohou být pohádky naivní?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat