30. 5. 2015

Zapomenutí se

Trošičku jsem se na tom vrcholku "zapomněla."
Někdy to tak bývá - dostaneme se někam (aniž jsme před tím tušili, kam to vlastně bude), usadíme se tam, žijeme
a čas nám plyne.
A pak se najednou z toho probereme
a máme před sebou další kopečky a kopce a další cestičky a cesty.
Musíme vždy, když dosáhneme nějakého vrcholku, sestoupat dolů nebo je možné kráčet po dalších jen vzhůru?
Až kam?
Jen tak se ptám...

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Myslím si, že po vystoupání na jeden vrcholek, zjistíme, že to ještě není všechno, co jsme chtěli zažít a poznat a najdeme si v dálce další vrcholek, na který můžeme šplhat. Jde jen o to najít si ten vrchol co nejdřív, abychom při tom hledání nespadli zase dolů.

Anonymní řekl(a)...

Každé další poznání - vrcholek - mě posouvá o stupeň výš. Až kam? Do světla, harmonie.Snad. Nevím, ještě tam nejsem.:-)

Adam Mikula řekl(a)...

Vrcholy mám rád :-)