Láska (prý) nezná únavu.
Domníval se, řekl, napsal J. A. Komenský.
Zažívám zvláštní stav.
Nestíhám :-))
Nechodím do práce, nejezdím nikam, nemám přednášky, semináře, konzultace, sedím doma a na naší veliké zahradě; zdálo by se, že spousta času a prostoru pro práci, ale já - nestíhám!!!
Máte to někdo také tak?
Vůbec to nechápu.
A najednou si říkám a sama sebe se ptám, jak že jsem to jako dělala, že a když jsem chodící do práce všechno stíhala?
Záhada...
Ale láska prý nezná únavu....
Ale čas, ten ano?
Otázky jedenácté:
Jaké to bylo za Vašeho dětství? Také máte ten pocit, že vše bylo jiné, i ten čas utíkal tak nějak pomaleji?
Jak asi budou naše děti a vnoučátka jednou vzpomínat na toto dnešní období? (Láska lidí navzájem neznala únavu...)
Pamatujete si na nějakou oblíbenou říkánku nebo leporelo ze svého dětství? Která to byla? Víte ještě?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat