Den třetí: Buďme zdrávi

Na naší zahrádce všechno krásně rozkvétá. Hlavně krásné žluté narcisky.
Před více než 20 lety tady "řádila" povodeň. A kromě toho všeho, co zničila, přinesla s sebou od sousedů (asi) také trs žlutých narcisků.
Každé jaro - už více než 20 let - je pozoruji. Vykvétají totiž stále na stejném místě, neúnavně. To místo není naše zahrádka, kde by o ně bylo jakž takž pečováno, ale na pastvině mezi koňmi. Bez jakékoliv péče, prostě v divočině. Nevadí jim to.
Několikrát jsem k nim šla s rýčem s úmyslem vyrýt je a přenést na lepší místo. Ale pokaždé jsem si to nakonec rozmyslela a nechala je tam, kde si tak samy vesele rostou.
Na tom "lepším", mnou vybraném místě by už možná dávno zhynuly.
A tak pozoruji ten trs nestárnoucích, života schopných a odolných narcisků a  mám z nich radost.
A co více - obdivuji jejich nezdolnost a vytrvalost :-), s jakou rok od roka stále vyrůstají a kvetou.
Nic je nezničilo, nezahubilo.
Jsou zdravé.
Je to krásný příklad i pro nás, pro lidi.
Tedy i my, ať se děje, co se děje: Buďme zdrávi!!!
(Když ne na těle, tak aspoň na duchu).


Otázky třetí:
1. Často se používá výraz paradigma doby. Víte, kdo v případě filosofie vymezil tato paradigmata a co znamenají?
2. Spadají rozkvetlé narcisky do sféry paradigmat?